Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Sluchově postižení a internet

» zde níže napravo si klikni pro odkaz

na skvělý informační zdroj pro nedoslýchavé --» ADRESÁŘ

 

nebo

http://www.helpnet.cz/sluchove-postizeni

............................................................................................................... 

je fajn paírový i elektronický:

Měsíčník sluchově postižených Gong:

 

Portál o sluchovém postižení jemuž nelze konkurovat, viz odkazy na jeho horní liště:  

ruce.cz - vše o světě neslyšících                                            

 cituji z tohoto portálu například tlumočené písně skupiny TRABAND:

 

 

 
 
·        TKCN.cz
·         
·        Neslysici.net
·         
·        Kurzznakovereci.cz
·         
·        Neslysici.info
·         
·        Cmjn.cz
 
Sociální poradna FRPSP

 

 

 

 

 

 pěkný seznam POMÁHAJÍCÍCH ORGANIZACÍ

Jak komunikovat?

ODEZÍRAT a JAK?!

....................................................................................

v menu pod položkou Nedoslýchavost

cituji z portálu :  http://www.iporadna.cz/
a dále z portálu :  http://www.helpnet.cz/

jsou skvělé!

 

 

 

..................................................................................... 

Sluchově postižená sklářská výtvarnice:

Marcela Cinková

cituji z : webu: gong.cz

Ve čtvrtek 18. dubna se v Galerii Městského úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm na severní Moravě sešlo na 80 lidí, aby se zúčastnilo vernisáže jedné výstavy. V 16.30 hodin se úvodního slova ujal starosta Frenštátu pod Radhoštěm pan Karel Miček, kterého vystřídal pan Stanislav Machač. Pohovořili o autorce a její práci.
    Své malované sklo vystavovala 22letá, od narození sluchově postižená výtvarnice Marcela Cinková, absolventka oboru uměleckořemeslného zpracování skla na Integrované střední škole sklářské ve Valašském Meziříčí.
 

     "Tato škola mě velmi dobře připravila na mé nynější povolání - malířku skla," poznamenává mladá výtvarnice.

     Výstava "Malované na sklo" není první veřejnou prezentací prací Marcely Cinkové, předtím vystavovala v Domě dětí a mládeže v Novém Jičíně.
     Stanislav Machač, dlouholetý přítel rodiny Cinkových, mluvil o talentu Marcely Cinkové, hodnotil její práci. Otec Marcely, její dvě sestry a švagr hráli na hudební nástroje, pak si všichni přítomní připili a prohlíželi vystavené vázy, obrazy a další malované skleněné předměty. Závěrečný potlesk byl silný a spontánní. V tu chvíli z Marcely spadla veškerá nervozita a věděla, že lidé byli na výstavě spokojeni.
     Marcela Cinková se zda představila 25 skleněnými abstraktními obrazy, k jejichž vytvoření nalezla inspiraci v přírodě. Rovněž zajímavě byly vyzdobeny vázy, skleničky, dózy, misky - buď květinami, pavími oky, nebo abstraktními motivy. Netradiční byl nejen námět vyobrazení, ale i technika. Na obrazy používá například temperové barvy smíchané s lepidlem, na skleněné předměty používá olovnaté barvy, které je nutno vypalovat při teplotě 500 stupňů.

     V kolika letech se projevily vaše umělecké vlohy?
"V pěti letech mě na mateřské škole vybrali, abych začala chodit na výtvarnou výchovu do Základní umělecké školy v Novém Jičíně. Základní školu jsem absolvovala v Žilině u Nového Jičína a později jsem přestupovala do školy v Tyršově ulici v Novém Jičíně," odpovídá Marcela.

     Jak vás doma vychovávali? Umíte znakovou řeč?
"Maminka se mi velmi věnovala. Měla velkou trpělivost. Učila mě psát, číst a hlavně mluvit. Doktoři rodičům doporučovali, aby mě dali do ústavu, že se tam o mne postarají, ale nedali mě tam a já jsem jim za to vděčná, že jsem mohla vyrůstat doma v rodinném prostředí. V rodině znakovou řeč nepoužíváme, ale před dvěma lety jsme začaly se sestrou jezdit na kurzy znakové řeči s OTZJ. Mnoho jsme se tam naučily. Nejen spoustu znaků, ale také jsme se seznamovaly se sociálními a jinými problémy. Už se těšíme na další, v pořadí již asi 7. kurz."

     Když jste byla malá, měla jste představy o tom, že se budete živit uměním?
"Malování mě začalo bavit velmi brzy, takže má představa o profesi byla jasná. Chci být malířkou. Avšak o něco později jsem začala chodit ke koním a mé představy se rozšířily. Řekla jsem si, že až budu velká, tak budu chovat koně, budu mít velký dům a uvnitř něj ateliér. Ale splnila se mi jen část. Stačí mi to."

     Marcela Cinková si doma stále něco malovala, zkoušela různé techniky. Vždy měla nad sebou odborné vedení, které pomáhalo rozvíjet její talent. Po skončení základní devítileté školy její cesta vedla do Valašského Meziříčí, kde studovala uměleckořemeslné zpracování skla. Když se po absolvování rozhodovala o svém uplatnění, napadlo jí, že by mohla ve sklepě domu, v němž žije, vybudovat ateliér. Své výtvory nabízí v novojičínské galerii Solitér, na internetových stránkách a je schopna tvořit podle individuálních přání zákazníků.
     "K velkému výdělku to není, ale k uživení to zatím stačí," říká Marcela. A také dobře ví, že bez prezentace své práce se nedostane do širšího povědomí veřejnosti.
     "V podstatě mě vyzval táta, že bych měla realizovat výstavu. Ráda jsem s ním souhlasila a s pomocí rodičů, příbuzných a přátel začala s přípravami."
     Prý nejsložitější bylo skleněné obrazy zarámovat, s tím jí pomohl jeden z jejích přátel. Domalovala poslední vázy a výstava mohla být zahájena. Úspěšná vernisáž znamená obrovskou vzpruhu do její další práce. Výstava skončila 3. května a jak Marcela doufá, další v budoucnu přibudou. Po skončení výstavy se chystala do Bulharska a Turecka na zájezd, který pořádá Střední integrovaná škola sklářská, kde vystudovala.
     "Do školy stále jezdím, abych se zdokonalovala v malování," vysvětluje Marcela svou snahu dále se vzdělávat ve výtvarném umění.
     "Navštěvuji pravidelně výtvarnou výchovu u PaedDr. Leszka Wojaczka."
     V Bulharsku a Turecku bude sbírat inspiraci a také malovat různé zajímavosti v těchto státech.
     Kromě malování na sklo také maluje na hedvábí. Zálib má jako každá moderní mladá žena spoustu: cestování, fotografování, jízdu na kole, volejbal. Ráda tancuje, poslouchá moderní hudbu, například Björk, setkává se s přáteli. Chodí do kina, divadla, ale nejraději - jak jinak - na výstavy výtvarného umění.
     Pokud se s uměním Marcely Cinkové seznámit více, stačí navštívit její internetovou stránku na adrese:

 ATELIER
 

........................................................................

ooooooooooooooooooooooooooooooooo

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

ooooooooooooooooooooooooooooooooo

........................................................................

 

Opět citace z časopisu GONG

 http://www.gong.cz/clanky.php?c=113

      Městečko Nový Bor na severu Čech je pověstné sklářským průmyslem. Vyrábí se tu nádherné skleněné výrobky, které jsou známé doma i ve světě. Když si koupíte vázu s malovanými motivy z Nového Boru, je docela možné, že na ní pracoval i neslyšící malíř skla František Doležal.
     Přes Nový Bor jezdím na chalupu. Občas se cestou zastavíme u Fandy v jeho malém, útulném bytečku. Ve vitríně lze obdivovat krásné vázy, které vlastnoručně maloval. Fanda je sympatický mladý muž, který nezkazí žádnou legraci a jeho kamarádi se na něj mohou spolehnout.
     Dnes čtyřiadvacetiletý František vyrůstal v Novém Boru a později v Ústí nad Labem, ale do školy musel dojíždět do Holečkovy ulice v Praze, kde byl na internátě. "Maminka mě chtěla dát do školy pro nedoslýchavé v Liberci, ale tehdy v 80. letech to nešlo, musel jsem do školy pro neslyšící až do Prahy." Oba Františkovi rodiče jsou nedoslýchaví, maminka dříve tlumočila do znakového jazyka.

     Cesta k malování skla
     Sklářské povolání má František asi v krvi po tátovi, který dříve foukal sklo. Ale pro něj jakožto neslyšícího člověka nebyla cesta k malování skla jednoduchá. Přejít ze školy pro neslyšící s redukovanými osnovami na SOU pro slyšící se nepodaří každému. Za své povolání vděčí paní učitelce Zdence Zemberyové ze školy v Holečkově ulici, která ho nasměrovala. "V 9. třídě jsem se rozhodoval, kam půjdu dál. Nejdřív jsem myslel, že se dám na truhláře, ale paní učitelka mi doporučila sklářství, věděla, že můj otec je sklář. Dokonce jsme s celou třídou jeli na exkurzi do Nového Boru. Po dlouhém váhání jsem se rozhodl pro tříleté studium oboru malíř skla na Středním odborném učilišti sklářském v Novém Boru."

     Mezi slyšícími na SOU
     Začátek na SOU byl těžký, ale se snahou a chutí se dá vše zvládnout. Fanda měl i štěstí na dobré spolužáky a ochotné učitele. "První ročník byl pro mě nejhorší, byl jsem poprvé v prostředí mezi slyšícími a musel jsem dohánět velké mezery v učební látce. Ve druhém ročníku jsem si už zvykal a můj prospěch se zlepšoval. Taky nás bylo ve třídě méně, třída s 35 žáky se rozdělila na dvě. Třetí rok na učilišti už byl v pohodě. Proti ostatním jsem byl pomalejší, hlavně při písemkách. Ale učitelé byli ke mně vstřícní a ochotní mi pomoci. Jejich výkladu jsem ovšem nerozuměl, opisoval jsem z tabule a ze sešitu svého souseda v lavici. Ten mě taky upozorňoval na všechny důležité věci. Měli jsme i praxi, ta mě hodně bavila. Ale byla dost náročná na komunikaci."
     Jedním z největších problémů neslyšících na běžných školách jsou komunikační bariéry. Často kvůli nim nezapadnou mezi slyšící spolužáky a ve škole se necítí dobře. To naštěstí nebyl Fandův případ. "V 1. ročníku jsem se bál komunikovat se svými spolužáky, ale oni se přede mnou naštěstí neostýchali. Přijali mě mezi sebe, snažili se se mnou komunikovat a brzy jsme si na sebe zvykli. Také mi pomáhali s učením, ale raději jsem se učil sám. S kluky jsme každou volnou chvíli sportovali, to nás hodně sblížilo. Rád vzpomínám na týdenní lyžák ve druháku a na zájezd do Itálie ve třeťáku, užili jsme si hodně legrace."

     Nástup do práce
     Fanda po třech letech získal výuční list a v Novém Boru už zůstal. "Po škole jsem nastoupil do sklářské firmy Crystalex, která spolupracuje se SOU. Crystalex mi finančně hradil náklady na vyučení a zato jsem si tam musel odpracovat minimálně tři roky. Dnes už pracuji v Crystalexu téměř šest let a jsem tu spokojený. Snad jedinou nevýhodou mého povolání jsou škodlivé výpary z barev. Musím být opatrný. Crystalex je největší závod celého Českolipska. Já jsem jediným neslyšícím zaměstnancem. Na pracovní kolektiv si nemohu stěžovat, dobře vycházím především se svojí mistrovou. Se slyšícími spolupracovníky se dorozumíváme více přes tužku a papír než mluvením."


     Jak se maluje na sklo?
     Poprosila jsem Fandu, aby mi popsal, jak vlastně jeho práce vypadá: "Maluji vzory na vázy a podobné skleněné předměty většinou z barevného skla. Nejdřív si musím smíchat barvy, které budu potřebovat. Máme speciální štětce podle druhu práce, z veverčích, kuních, velbloudích nebo sobích chlupů. Používám techniku "vysoký smalt", to je technika zdobení dekorativního skla. Na sklo je nejprve nanesena zlatá vrstva a vypálí se při teplotě 560 °C. S takto připraveným výrobkem se pouštím do práce. Nejdřív se musí udělat reliéf, který je jednobarevný. Na reliéf se malují vzory, většinou květy se stonky, lístečky a odstíny. Vzory se musí dodržovat, nemůžeme si malovat podle své fantazie. Začínám s malováním bílých květů, pak dělám zelený stonek a nakonec lístky. Barvu nanesu na sklo, nechám nakapat a čekám asi 3 minuty, až uschne. Štětec zmatním a asi po půlhodině udělám druhou modelaci. Končím tečkami a odstíny smaltu. Po každém nanesení obrysové barvy musí být výrobek znovu vypálen, někdy až čtyřikrát. Před vypálením je malba na skle jakoby suchá, po vypálení se krásně leskne. Výsledkem je plastická malba. Pozlacení dělám také, ale jen u menších ploch. Na pozlacení velkých ploch se specializují jiné dílny našeho velkého závodu."
     České ručně malované vázy mají dobrý zvuk i ve světě, jsou oblíbeným dárkovým zbožím. Je to precizní práce, která vyžaduje mnoho trpělivosti a nadání na kreslení. Fanda zvládne za jeden pracovní den 20 váz. Ale třeba malování na 4 velké vázy zabere i celý den. Naopak malých váziček Fanda stihne pomalovat denně kolem padesáti. Malování skla není nic pro lenochy a nešiky. "Tato práce je dost náročná na soustředění, nesmím udělat chybu, abych nezkazil výrobek. Smaltové barvy jsou drahé, o malbě se zlatými, platinovými či stříbrnými prvky ani nemluvě. Když jsem sem nastoupil, byl jsem pomalý. Teď už mi jde práce od ruky a nestává se mi, že bych něco zkazil."
     Zdá se, že skláři pracují každý sám za sebe, nepotřebují moc komunikovat. Hodí se tato práce i pro neslyšící? Fanda říká, že v současnosti je ve 3. ročníku novoborského sklářského SOU neslyšící dívka z Radlic. Neslyšící, kteří by se chtěli vyučit v tomto oboru, mají otevřené dveře. Jen by měli mít ze základní školy znalosti srovnatelné se slyšícími. Absolventi zvláštních škol nejsou přijímáni. Zájemci by měli mít šikovné ruce. "Moje přijímací zkoušky se skládaly pouze z malování," vzpomíná Fanda, podle kterého by však neslyšící absolventi tohoto oboru mohli mít problémy se sháněním zaměstnání. V České republice je poměrně málo sklářských firem. 

     Nejen prací je člověk živ 
     V Novém Boru žije asi 8 neslyšících lidí. "Ale nijak se mezi sebou nestýkáme, já se spíš scházím s neslyšícími kamarády na různých akcích pro neslyšící po celé ČR, hlavně v Praze." V Novém Boru se Františkovi žije dobře. Rád jezdí na kole do okolní krásné přírody a v zimě to má kousek na lyže. "V Crystalexu bych zatím chtěl zůstat, ale uvidím, co přinese budoucnost. Až budu mít přítelkyni, dovedu si představit, že bych se za ní přestěhoval. No uvidíme."
     Člověk je živ nejen prací. Mezi Františkovy zájmy patří vláčky. Dříve byl vášnivým modelářem vláčků. Měl doma velkou železnici (2,5 x 1,5 m) s elektrickým pohonem. Měla jsem možnost ji vidět a musím uznat, že Fanda má zlaté ručičky. "Bohužel jsem musel železnici z nedostatku místa prodat. Taky jsem na to už ani neměl čas." Dále má Fanda rád turistiku, cyklistiku, cestování a v zimě lyžování. Ve volném čase se stará o svoje autíčko a učí se pracovat s počítačem. Ještě na něj musím prozradit, že dobře vaří. Ale na svoje koníčky v příštích letech asi moc času mít nebude. I ve 24 letech si může člověk rozšiřovat vzdělání. Nikdy není pozdě, to můžeme vidět třeba na univerzitách třetího věku, kde studují i lidé v důchodu. Fandovým snem je maturita a rozšíření znalostí v oboru. Přihlásil se na tříleté nástavbové studium v Novém Boru, obor zušlechťování skla. "Tak budu od září zase navštěvovat školní lavice, i když dálkově. Doufám, že to dotáhnu až k maturitě." 
 

Kristina Kratochvílová

 

 

 


Poradenské služby jsou poskytovány ambulantně, přímo v naší poradně (budova FRPSP, Hábova 1571, Praha 5 - Stodůlky). Kontaktovat nás můžete osobně, telefonicky, e-mailem, faxem či přes SMS.
 
 
 
Webová stránka ve znakovém jazyce nejen pro děti
http://weblik.cktzj.com/


http://mobilenet.cz/clanky/google-glass-umozni-preklad-mluveneho-slova-na-text--17594

seznam KOMPENZAČNÍCH POMŮCEK
http://www.pomuckyproneslysici.cz/

 

         Bude někdy strojový překlad dokonalý?     
Systémy pro počítačový překlad sice existují už 6 desetiletí, přesto jsou stále nedokonalé. Proč tomu tak je ....

http://www.rozhlas.cz/mozaika/veda/_zprava/bude-nekdy-strojovy-preklad-dokonaly--1300405    


 

http://www.techzon.cz/neslysici-by-mohli-vasi-rec-cist-na-svem-mobilu-302
 
Klávesové zkratky vám uspoří čas, jak na ně?
http://www.techzon.cz/klavesove-zkratky-vam-uspori-cas-jak-na-ne-246

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/obrazy-od-toyen-se-prodaly-za-11-5-a-6-5-milionu-korun/613280&id_seznam=
 
 

http://www.techzon.cz/software

http://www.techzon.cz/veda-a-technika