Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se prý žije nemajetným lidem

24. 11. 2008

Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
http://www.poradna-prava.cz/odkazy.htm

Centrum pro zdravotně postižené
http://www.czppraha.cz/projekt_esf.php

http://portal.mpsv.cz/ikiosek

http://portal.mpsv.cz/soc

http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/vmjedno/vmrozsir

http://portal.mpsv.cz/

http://www.mpsv.cz/cs/3645

 


cituji z: http://www.mpsv.cz/cs/5405

Jak se žije nemajetným lidem ve vyspělé Evropě

V České republice je „evropskou chudobou“ postiženo minimum občanů.
Světová banka definuje chudobu jako nutnost žít za méně než dolar denně. Do této kategorie spadají hladovějící děti z Afriky či žebrající mrzáčci v ulicích indických měst. V západní civilizaci vypadá chudoba jinak. Často ji na první pohled ani nepoznáme. Není to hlad ani fyzické strádání.
Evropané mají vyvinuté sociální cítění, a v jednotlivých členských zemích EU je proto každému občanovi zaručen minimální životní standard. Chudoba v členských zemích EU je tak zcela jiná než bída v rozvojových zemích, kde lidé za netečného pohledu okolí umírají hlady či přežívají v nepřijatelných životních podmínkách.

Spíše pocit než hmotný nedostatek
Lze tedy v evropských podmínkách hovořit o bídě? O bídě nikoli, o chudobě ano – říkají sociologové. Evropská chudoba však nepředstavuje ani tak tíživý hmotný nedostatek, jako spíše pocit, že nemáme to, co ostatní, že se nedokážeme vymanit z každodenních finančních starostí a že neumíme držet krok s většinovou společností.

Počet „chudých“ občanů je prostřednictvím sociálních dávek v evropských zemích značně redukován. Za nemajetného se v členských zemích Evropské unie považuje ten, jehož měsíční příjem nedosahuje 60 % průměrné čisté mzdy v daném státě (do této statistiky však podle údajů Eurostatu nejsou zahrnuty příjmy nejbohatších špiček, které statistický průměr silně zkreslují).

Česko je na tom nejlépe
V České republice podle těchto kritérií spadají do sociálně slabé kategorie lidé, jejichž příjem je nižší než 7 143 Kč měsíčně. „Evropská chudoba“ se tedy v Česku týká zhruba osmi procent populace, což nás řadí na špičku Evropy. Podle údajů Joseph Rowntree Foundation je chudých v Německu přes patnáct procent, ve Velké Británii skoro pětina, v Itálii více než pětina obyvatel. Tyto údaje se shodují i s posledními výstupy Eurostatu, které uvádějí, že ve Velké Británii je to 18 % obyvatel, v Německu 16 %, na Slovensku 21 %, v Rakousku 13 %, v Itálii, Řecku, Irsku a ve Španělsku 20 %, ve Francii 14 %, v severských státech 11 %, v Maďarsku 12 %, ve Slovinsku 10 % a v sousedním Polsku 17 %.

Kdo do této kategorie občanů patří? Ve všech evropských státech je to podobné. Nejvíce jsou ohroženi dlouhodobě nezaměstnaní. Tito lidé již nepobírají podporu v nezaměstnanosti, ale pouze základní sociální dávky, které jsou podstatně nižší. Dlouhodobá nezaměstnanost nejčastěji postihuje mladistvé, občany s nízkou kvalifikací, imigranty či obyvatele venkova.

Mezi sociálně slabé všude patří také někteří osaměle žijící důchodci a matky samoživitelky, pečující o malé děti.

Nezdravý jídelníček a televize
Lidé ohrožení „evropskou chudobou“ rozhodně nehladoví. Skladba jejich jídelníčku však zdaleka není optimální. Právě stravování je jedna z věcí, které evropské chudé odlišují od bohatších. Výzkum na toto téma udělala například britská charitativní organizace NCH: podle ní čtvrtina britských dětí nikdy nejedla syrovou zeleninu nebo salát. Mimo jiné proto, že zdravé potraviny za posledních 15 let zdražily o 50 %. Oproti tomu jídlo nezdravé, pro něž jsou typické vysoké hladiny soli, cukru a tuku, podražilo za stejnou dobu jen o 33 %. Řada chudých lidí ve vyspělých zemích se dokonce ocitá v takzvané „jídelní poušti“ (food desert): třeba na vesnicích jsou ceny čerstvých potravin příliš vysoké a bez vlastního auta není možné opatřit si je levněji. To chudé lidi podporuje v setrvávání na jejich symbolech dobrého jídla, což jsou často dochucované polotovary a uzeniny. Nebo se orientují podle reklam a místo levné zeleniny a jablek jednorázově koupí dítěti drahé tropické ovoce.

Přičteme-li k nezdravému jídelníčku nedostatek pohybu a dlouhé vysedávání u televize, je prognóza zdravotního stavu sociálně slabších vrstev společnosti daná.

Je chudoba dědičná?
„Evropskou chudobu“ neprovází strach o přežití, ale celková nejistota, orientace na krátkodobé a splnitelné cíle, nuda a deprese.

Špatné ekonomické odhady a následné dluhy jsou obecně velkou pastí, která situaci sociálně slabých ještě zhoršuje. Podle odhadů více než polovina spotřebitelských úvěrů v Česku putuje k lidem z nejnižších příjmových skupin. Pod atakem reklamy se pak kupí dluhy za věci nicotného krátkodobého významu. Nákupy spotřebičů či značkového oblečení jsou lákavé a alespoň na chvíli dodají sebevědomí.

„Evropským chudým“ totiž chybějí dlouhodobé cíle. Nemají dostatek podnětů, upadají do letargie, svoji situaci nechtějí nebo nemají sílu měnit a k tomu musí žít s degradujícím vědomím, že ostatní jsou na tom lépe.

Průzkumy v západní Evropě potvrzují, že do chudoby v dospělosti často vede přímá cesta z dětství v rodině postižené „evropskou chudobou“. Je to vysvětlováno tím, že rodiče neinvestují do vzdělání dětí ani je ke vzdělání nenutí. Nedokážou si vytvořit dlouhodobou životní strategii a spočítat si, že se návštěva školy za pár let zhodnotí. Raději začnou na dítě po základní školní docházce inkasovat sociální dávky. „Evropská chudoba“ tedy není problém pouze hmotný, ale také psychologický. „Nezvyšujte jim sociální dávky. Dejte jim odrazový můstek do normálního života!“ radí sociologové z britské nadace Joseph Rowntree Foundation.

Prameny: Eurostat, Joseph Rowntree Foundation, britská charitativní organizace NCH

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 27.5.2008

http://www.mpsv.cz/cs/5405