Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok šedesátý osmý

14. 5. 2008

Jak vidí dnešní mládež události v roce 1968?

http://www.lidovky.cz/petracek-emoce-21-srpna-0u9-/ln_nazory.asp?c=A100821_092600_ln_nazory_mev

 

cituji z http://www.lidovky.cz

Otevřete archivy z roku ´68

13. června 2008
Pomozte objevit neznámé archivy! Máte doma nezveřejněné fotky, videa, zvukové nahrávky či jiné zajímavé dokumenty ze srpna 1968? Vyndejte je ze svých archivů a zveřejněte je.

Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek vyzývají veřejnost, aby pomohla objevit dosud neznámé archivní materiály týkající se událostí revolučního roku 1968.

 

Obrazek

Okupace Liberce v srpnu 1968 - Foto archiv L. Cvrček

"Ke 40.výročí srpnových událostí bychom rádi získali dokumenty, fotografie, audio či videozáznamy a letáky, které se dosud nacházejí v soukromých archivech," říká Jiří Reichl mluvčí Ústav pro studium totalitních režimů.

Všechny materiály týkající se událostí od „pražského jara“ až do srpnových a pozdějších událostí posílejte buď mailem 1968@ustrcr.cz, případně kontaktujte Petra Slintáka na telefonním čísle 221 008 454.

Ty nejzajímavější fotografie, videa, audia, případně i další dokumenty, bude zveřejňovat na webu Lidových novin www.lidovky.cz, případně je najdete i na stránkách Lidových novin.

Dodané materiály budou zaevidovány, digitalizovány a originály vrátí Ústav jejich majitelům.

 +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

 Československo v roce 1968:     Dubček a spol. v Moskvě

Nejvyšší představitelé KSČ byli po invazi 21. srpna 1968 uneseni do Moskvy.  Byli to na snímku zleva: Oldřich Černík, první tajemník Alexander Dubček, prezident Ludvík Svoboda a Josef Smrkovský.

Obrazek

Autor: Profimedia.cz

Rozkaz výsadkářům v srpnu 1968: Osvoboďte Dubčeka  

 

19. srpna 2007  17:07,  aktualizováno 20.8.  10:29

Českoslovenští výsadkáři připravovali po okupaci země Varšavskou smlouvou 21. srpna 1968 dosud nepříliš známou diverzní akci. Chtěli osvobodit prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, jehož i s některými dalšími československými politiky unesli Sověti.

Je srpen 1968, den po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Zítra od ní uplyne devětatřicet let. MF DNES se podařilo získat podrobné informace o této dosud téměř neznámé kapitole srpnových událostí.

Ke všemu odhodlaní muži byli vyzbrojeni plastickými trhavinami, protitankovými střelami, samopaly a padáky.

"Shora přišla zpráva: ´Sověti unesli Dubčeka´. A doprovázel ji rozkaz: ´Dubčeka i s ostatními osvobodit a přivézt zpět.´ K akci jsme vybírali jen ty nejlepší, i když jsme byli i podle dnešních kritérií špičkově vycvičeným útvarem k diverzním akcím v týlu protivníka,“ vzpomíná Jiří Dufek, tehdejší náčelník štábu výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově.

Výsadkáři se snažili získat informace, kde Dubček je. Zprávy byly neurčité. Podle některých měl být Dubček na utajeném místě v Československu, jiné hovořily o Polsku.
Holešovská kasárna obklíčily sovětské tanky, ale výsadkáři se v noci – Rusům pod nosem – přemístili do Hostýnských vrchů, kde v úkrytech čekali na rozkaz k Dubčekově vysvobození. "Že nám šlo o život? O tom nikdo nepřemýšlel. Převládal těžko popsatelný vztek, že nás ´spojenci´ přepadli a my v tom zůstali sami,“ říká Jaroslav Janků, jenž se na přípravě výsadkářského komanda podílel.

Posledním impulzem "jít do toho“ byl dodnes nepříliš známý masakr v Prostějově. Tehdejší velitel výsadkové roty Petr Čejka vzpomíná: "Kolona Sovětů v centru města zabloudila, když jeden z nich nechtěně vystřelil do vzduchu. Možná z nervozity. Hned nato se ale rozpoutalo peklo. Ti Kazaši začali střílet do všech stran. A pálili po všem, co se hnulo, i poté, když se kolona rozjela. Vybavuje se mi třeba obrázek explodujících televizorů vystavených ve výkladní skříni prodejny.“

A výsledek? Čtyři mrtví civilisté a osm těžce zraněných.
"Museli jsme už něco udělat. Chtěli jsme obnovit zákonnost v zemi,“ řekl později zástupce šéfa vojenské rozvědky Jaroslav Vinkler. Právě on nařídil vyslat výsadkáře k Dubčekovu osvobození.

Pokud by Sověti zjistili, že jim v zádech číhají ke všemu odhodlaní výsadkáři, podnikli by vše k jejich likvidaci.
"Dnes to vyzní naivně, ale už nikdy potom jsem u vojáků neviděl takovou míru odhodlání a vlastenectví bránit napadenou republiku... i kdyby je to mělo stát život,“ říká Jaroslav Janků, jenž komando k vysvobození Dubčeka připravoval.

Vypískali i Jakeše
O neohrožených postojích holešovských výsadkářů svědčí i následující detail. Když k nim dorazil pozdější generální tajemník KSČ Milouš Jakeš, aby vysvětlil omyly, které vedly k "bratrské pomoci spojeneckých armád“, vojáci ho vypískali a ještě si na Jakeše v Praze stěžovali, aby byl předvolán "ke stranické zodpovědnosti“. Ale i tím si podepsali svůj pozdější ortel.

A jak to dopadlo s akcí osvobozovacího komanda? Po třídenním vyčkávání v lese se vrátilo v tichosti do kasáren. Vyšlo najevo, že Dubček i s ostatními československými politiky je už v Moskvě.

"Kdyby byli v Praze či někde na Karlštejně, tak bychom do toho šli. Chtěli jsme dokázat, že nerezignujeme... útok na Moskvu ale postrádal smysl,“ vysvětluje Janků.

Doposud nebylo známo, že holešovští výsadkáři spolu s dalšími útvary rozvědky ze Zbiroha a Litoměřic zajišťovali svými vysílačkami svobodné rozhlasové vysílání. To oficiální totiž Sověti hned v počátcích okupace zpacifikovali.

Okupanti zuřili. Podle badatele Milana Macáka z Vojenského zpravodajství byla později zkoumána trestní odpovědnost všech zpravodajců, kteří vysílání rozhlasu umožnili. Všem hrozilo obvinění z velezrady.

7. výsadkový pluk zvláštního určení byl nakonec s cejchem "kontrarevoluční“ rozprášen. Ale v aktérech holešovského dramatu zůstává dodnes hořkost, že jejich útvar nebyl rehabilitován.

"Označili nás za zrádce a nepatrné torzo pluku poslali jako hlupáky a vrahy do Prostějova k převýchově,“ konstatuje s hořkostí Jaroslav Stross, který měl Dubčeka ze sovětského zajetí vysvobodit.

Malou náplastí budiž někdejším výsadkářům uznání velitele 601. skupiny speciálních sil z Prostějova Milana Kovandy, jehož jednotka pokračuje v tradicích Holešova: "Skláním se před nimi. Při okupaci Československa se drželi přísahy – bránit zemi. I když na to většina z nich později i vyhazovem z armády doplatila.“

Jan Gazdík, MF DNES

 

Obrazek