Jdi na obsah Jdi na menu
 


Únor 2008

14. 5. 2008
 

citováno z LN ze dne 15. února 2008

Projev Václava Klause


Václav Klaus při projevu
Václav Klaus při projevu
(Foto: Lidovky.cz)
15. února 2008 | 12:13

 

Páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych své dnešní vystoupení zahájil poděkováním těm z Vás, kteří jste mi před týdnem dali svůj hlas, a abych poděkoval všem, kteří se minulý pátek a sobotu snažili zachovávat důstojnost prezidentské volby. Ta je hodnotou sama o sobě.

Považuji to sice za prazvláštní výsadu, ale v této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl.

Může to být výrazem toho, že v zemi chybí zcela nesporná prezidentská autorita. Může to ale být výrazem i toho, že u nás nastala velmi silná polarizace a nekooperativnost politického života a že je v tomto smyslu prezidentská volba jen onou pověstnou špičkou ledovce, na kterou je až příliš dobře vidět. Když – už od roku 1850 (nikoli až v posledních letech) na zeměkouli – tají některé ledovce, snad roztaje i tento. Přál bych si to. Věřím, že by si to přála i celá česká veřejnost.

Aby nebylo mýlky, přál bych si – když už jsem hovořil o ledovcích – nikoli tiché, skoro nepozorované rozpouštění dnešní mimořádné éry autentické politické svobody a demokracie a s nimi spojené možnosti či dokonce pravděpodobnosti opakování těsných volebních výsledků a složitého vytváření vládních koalic, ale přál bych si skutečně demokratickou a důstojnou prezidentskou volbu. Kolik minulý týden přinesl demagogie, nepravd, urážek a dalších nehezkých věcí, se už z povědomí občanů naší země vymazat asi nedá. Přál bych si, aby po skončení dnešní volby byli její účastníci schopni podívat se sobě navzájem do očí. Toho, po minulém pátku a sobotě, někteří bohužel schopni nebyli.

Před týdnem jsem se ve svém projevu snažil bilancovat svou práci v roli prezidenta republiky, nabídl jsem své zkušenosti a svou celoživotní lásku k naší zemi a požádal jsem Vás o podporu pro svou kandidaturu. Opakovat stejné argumenty dnes nebudu.

V dubnu mám být hlavním řečníkem na vzpomínkovém shromáždění u hrobu amerického prezidenta Abrahama Lincolna ve městě Springfield ve státě Illinois, které se každoročně koná v den výročí jeho smrti. S touto motivací jsem studoval jeho různé texty a našel jsem i projev, který přednesl v roce 1865, tedy při kandidatuře do svého druhého volebního období. Dovolte mi ocitovat malý úryvek z úvodu: „v tomto svém druhém vystoupení při této příležitosti mám méně důvodů pro dlouhý projev, než to bylo v případě prvním. Po uplynutí čtyř let ve funkci, v nichž ode mne byly vyžadovány veřejné deklarace ke každému tématu našeho zájmu, zůstává málo, co mohu nyní prezentovat“. Mám dnes velmi obdobný pocit.

Některými z Vás jsem byl před týdnem označen za člověka zastávajícího extrémní či okrajové názory a za muže včerejška. K tomu pár zásadních slov, která jsem Vám možná ještě neřekl, říci musím.

Vážení volitelé,

pokud toužíte po takovém zítřku, ve kterém je kontrolováno Vaše svobodné hlasování a je zastrašován každý, kdo se opováží projevit svůj vlastní názor, pak jsem určitě mužem včerejška. Pokud se cítíte dobře v atmosféře nepřátelství, konfliktu, osočování a zesměšňování, nemohu být Váš kandidát, protože jsem se v celé své politické kariéře snažil o férové politické soutěžení a hledání konsenzu a vždy jsem odmítal hrubosti a urážky.

Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.

Vážení volitelé,

pokud toužíte po zítřku, ve kterém Česká republika nemá hájit své vlastní zájmy, ale má se pasivně podřizovat vůli úředníků těch či oněch mezinárodních institucí, pak jsem mužem včerejška též. Pokud cítíte českou korunu jako takový přežitek minulosti, že se jí chcete co nejrychleji zbavit, vyberte si z ostatních kandidátů, neboť já budu podporovat existenci naší vlastní měny tak dlouho, dokud to pro občany České republiky bude výhodné. Chcete-li žít v budoucnosti, v níž budeme bez solidně podložených argumentů přijímat opatření, postihující nejen sociálně nejslabší skupiny našich spoluobčanů, ale zejména chudé země rozvojového světa ve zbrklém zápase proti možnému mírnému oteplování naší planety, pak radši včerejšek.

V tomto negativním vymezování se bych mohl pokračovat, ale byl jsem, jsem nyní a budu i v budoucnosti zásadně a vždy pro pozitivní postoje a pohledy na svět. Věnoval jsem posledních dvacet let, a většinu svých životních sil naší zemi. Dělal jsem to rád a z nejhlubšího přesvědčení. Bylo to – přes všechny těžkosti – období rozkvětu naší republiky. Rozkvětu nejen ekonomického. Došlo k prodloužení průměrné délky lidského života. Došlo ke zlepšení lékařské péče. Došlo k obrovskému zlepšení kvality ovzduší a vody v řekách. Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme.

Věřím v Českou republiku. Věřím v lidi, kteří v ní žijí. Mám svou zemi rád a zůstanu zde aktivně pracovat, ať už dnešní volba dopadne jakkoli. Hlavně ale budu vždy usilovat o to, ať nám zůstane naše svoboda a naše národní soudržnost. Před pěti lety jsem – protože má právě v těchto dnech výročí – při stejném projevu citoval Aloise Rašína, dnes opět zvolím jeho citát. Těsně před svou smrtí řekl památná slova: „budeme-li všichni držeti k sobě, udržíme republiku“.

Pojďme touto cestou. Jedině tak zůstane Česká republika silná, nezávislá a bude dobrým místem pro život. Vidíte-li to podobně, dejte mi svůj hlas. Ať už to bude v tajné nebo veřejné volbě. Ta veřejná by paradoxně asi byla – ve světle nedávné zkušenosti – nespornější. Budu-li Vámi zvolen, jsem rozhodnut maximálně přispět k tomu, aby se obnovila důvěra a schopnost spolupráce na naší politické scéně.

Děkuji Vám za pozornost.

 

První rozhovor Václava Klause pro deník `Mladá fronta Dnes` po zvolení prezidentem republiky

18.2.2008 - ROZHOVORY
Praha - Volba prezidenta byla podle Václava Klause zcela zásadním soubojem o podobu české politiky.

V prvním novinovém rozhovoru po svém zvolení říká, že právě jeho vítězství nad Janem Švejnarem bylo další porážkou těch, kteří už od roku 1990 prosazují "diktát vyvolených". Koalici za zvolení Jana Švejnara vidí jako pokračovatele Občanského fóra či hnutí "Děkujeme, odejděte". Podle Klause budou takové souboje pokračovat i v dalších volbách. A on sám je prý připraven se do nich zapojit i poté, co skončí své druhé prezidentské období.

"Kdyby prezidentská volba v roce 2013 skončila vítězstvím tohoto směru politického myšlení, tak já do toho nějakou formou vstoupím," řekl Klaus v neděli v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.


Podle jeho názoru se už teď musí začít v ODS prosazovat politik, který bude kandidátem na úřad prezidenta za pět let. Nově zvolený prezident také slibuje, že se pokusí přispět k tomu, aby spolu po dramatické a vyhrocené prezidentské volbě dokázali politici opět komunikovat.

Před své volitele jste v pátek předstoupil s poměrně konzervativním projevem. Podpora rodiny, odmítnutí eutanazie. Hodláte v tomto směru podniknout i nějaké konkrétní kroky?

Nevím, zda byl přesně konzervativní v tom starobylém slova smyslu. Byl jasným vyslovením názorů, které považuji za jasné a nosné, na kterých stavím celou svou politickou kariéru. Je to jistá kombinace liberálního a konzervativního, která se nedá snadno postihnout jedním slovem. Kdybych ho znal, tak bych ho rád používal.

Projev se musel líbit řadě volitelů mezi křesťanskými demokraty. Myslel jste při psaní projevu i na ně?

Já jsem při jeho psaní myslel zejména na neuvěřitelné výroky pánů Bursíka, Mejstříka a bohužel musím do stejné skupiny zařadit i pana Paroubka. V tu chvíli jsem myslel spíše na ně než na nějakého konkrétního volitele. A byla to polemika zejména s nimi.

Citoval jste ve své řeči Aloise Rašína: "Budeme-li držeti při sobě, udržíme republiku." Je to vůbec možné?

Zaprvé je to nutné. A teď se zabývejme tím, jak toho docílíme. To už je úkol pro celou politickou scénu, nepochybně včetně prezidenta.

Jak k tomu přispějete vy osobně?

Myslím, že k tomu přispívám. Na rozdíl od toho, jak se někteří chovají ke mně, tak já se vůči nim tak v žádném případě nechovám. Politici spolu musí mluvit. Vždycky jsem se o to snažil. Možná, že nám vyhrocenost té prezidentské volby dává signál: Něco s tím dělejte.

Uvažoval jste o tom, že byste všechny předsedy stran pozval na Hrad k nějakému společnému jednání?

Je to možné. Bylo by třeba si ovšem teprve ujasnit, na jaké téma by tato debata byla. Nemyslím, že by to měla být debata, kde by se prezident choval tatíčkovsky a nějak mentoroval. Ambice tohoto typu nemám. Mělo by to být o některém z problémů, které nás rozpolcují. Protože existují takové, o kterých se nemá rozhodovat poměrem 101:99.

Jak se vám osobně bude komunikovat třeba s Martinem Bursíkem po jeho projevu při první prezidentské volbě?

Já velkou potřebu komunikace s ním nemám. Myslím, že on se mnou také ne. A kdybych používal stejně silné výroky o něm, jaké říká on o mně, to už by byl konec světa. Já pouze mohu být zdrženlivý, jako jsem dosud. Jinak bych řekl, co si o něm myslím, ale to bychom nemohli pokročit ani o milimetr.

A co si o něm tedy myslíte?

Teď jsem vám řekl svou odpověď.

Bude se v něčem lišit první a druhé období prezidenta Klause?

Pokud si vzpomenete na můj první projev před týdnem - on byl pak trošku přehlušen tím, co se ten den na Hradě odehrávalo - tam jsem řekl, a měl jsem to dokonce i vyznačeno tučným písmem: kontinuita s určitými korekcemi. Korekcemi jednotlivostí, nikoli směru. To jsem vyhlásil jako heslo pro celou Českou republiku. Ale mohlo by se to použít i jako heslo pro mě samého. Myslím, že je lepší než heslo Česká republika bez bariér (heslo Jana Švejnara, pozn. redakce), které jsem ani ex post ještě úplně nepochopil.

Každý rok máte nějaké téma, které se pak objeví i ve vaší knize. Evropskou ústavu, pak povolební krizi a naposledy to bylo globální oteplování. Máte nějaké další pro letošní rok?

Já spíše reaguji. To, že se stane klíčovou otázkou budoucnost Evropské unie, jsem si nevymyslel.

Kdyby dopadly volby trošičku jinak, nemusel bych tolik svého času a práce věnovat vládní krizi.

Environmentalismus, šílení s klimatickými změnami, ani toto téma jsem si nevymyslel. Přinesly mi ho chvíle, které jsem prožíval. V tomto smyslu předvídat, co bude takovým nosným tématem roku 2008, si v žádném případě netroufám. Kéž by ustoupila tato zmiňovaná témata, kéž by.

Je tedy teď nějaké téma, které ve vás vzbuzuje potřebu reagovat?

Mám pocit, že do jistého bodu se dostává naše politická scéna. Je potřeba udržet a obhájit paradigma naší politiky. Do jisté míry byla ta prezidentská volba také sporem o interpretaci naší doby, sporem o interpretaci celého našeho polistopadového osmnáctiletého období. Ve své jisté jednoduchosti to vyjádřil při druhé volbě šéf klubu nezávislých, pan senátor Novotný. On řekl něco ve smyslu: Teď jde o změnu celého našeho politického systému.

V jakém smyslu?

Oni si už mysleli, že to, co se jim nepodařilo v roce 1990 s Občanským fórem, pak v roce 1992 a v letech 1997, 2002 a 2003, že konečně teď dokonají. Ten zvrat od toho konzervativněliberálního systému založeného na důsledné lidské svobodě, a ne na diktátu vyvolených. O tom to celé bylo a já myslím, že v tomto smyslu je toto vítězství tak klíčové pro celou naši zemi jako máloco. Po tom, co se nepodařilo v televizních krizích a při "Děkujeme, odejděte", byl teď další pokus udělat stejnou věc. Je klíčová věc, že se opět podařilo odrazit tento pokus. A podařilo se to díky masové občanské podpoře.

Jestli jsem si to správně přeložil, vy tu koalici pro Jana Švejnara berete jako ty, kdo se snažili bojovat proti...

Proti všemu! Proti všemu, co se tady odehrálo od 17. listopadu 1989. To byl cíl té koalice, která se přejmenovává, ale zůstává. Překvapivé je, že se do ní teď zapojil pan Paroubek, který koneckonců v 90. letech nepatřil mezi nositele aktivit typu "Děkujeme, odejděte", ale on se k tomu rád v této chvíli přidal. Je to pořád stejné. Argumentace je pořád stejná, nositelé jsou pořád stejní. Jestli někteří vymizeli v politice, tak vlivní mediální komentátoři, ti zůstali pořád stejní.

Bude ten "souboj" pokračovat dál?

Vrátí se v další podobě. Jsem naprosto přesvědčen, že různá dějství budou probíhat při různých politických soubojích, což jsou nejčastěji volby.

Pozor! Politické souboje jsou nejčastěji volby. Souboj s těmi lidmi byl částečně o tom, že politické souboje mají probíhat jinak, mimo volby. Protože oni vědí, že volby prohrávají. Oni chtějí, aby to probíhalo mimo volby, na ulici, někde před Temelínem. Příští prezidentská volba bude zase o tomtéž. Otázkou je, kdo převezme tu mou štafetu.

Kdo by to měl být?

Přál bych si, aby se tento politik za těch pět let vygeneroval. Nemůže spadnout do české kotliny dva měsíce před volbami. Musí pět let trpělivě pracovat ode dne mé inaugurace do té příští.

Vidíte nějakého takového?

Já bych mu zkazil kádrový posudek, kdybych ho teď jmenoval. Musí si o to v každém případě říci on sám.

Nemrzí vás, že ve vašem případě tohle byl pravděpodobně poslední volební souboj? Říkáte o sobě rád, že máte sportovního ducha. Nebude vám to chybět?

To by mi určitě chybělo. Ale... Řeknu teď jednu výhrůžku. Kdyby prezidentská volba v roce 2013 skončila vítězstvím ne té či oné konkrétní osoby, ale tohoto směru politického myšlení, tak do toho nějakou formou vstoupím. Už nepochybně ne jako bojovník o prezidentský titul, ale jako něco jiného.

Pozoruhodná výhrůžka...

Myslím, že bylo potřeba ji říci.

Vraťme se teď zase k letošní volbě. Nejprve osobní otázka. Jak vám bylo, když se o vás mluvilo u pultu a vy jste nemohl nic říci?

Já jsem to někde formuloval slovy, že jsem nebyl subjektem, ale objektem té volby. Lépe se to vyjádřit nedá. Spousta lidí mi psala či říkala: já jsem vás litoval. Zvláště ze ženských úst to často znělo. Tak zlé to zase nebylo. Věděl jsem, co se dá očekávat. Já jsem si taky docela četl...

... to jsem si všiml. Co jste to tam pořád četl?

Vzal jsem si několik odborných textů, ekonomických i klimatických. V pondělí moderuji seminář o inflaci a s chutí jsem si četl v jednu chvíli takovou složitou teoretickou studii o inflaci. Umím najednou číst a poslouchat.

A neruší vás to takhle trochu, když vám při čtení mluví někdo za zády do mikrofonu?

Když jsem v komunistické éře dojížděl z proseckého sídliště přecpaným autobusem do centra Prahy, tak jsem se to docela naučil.

Ale k vážnějším věcem. Jak jste vnímal masivní používání techniky, focení poslanců mobilem, kontrolu hlasování jednotlivých oveček?

Je to nedůstojné. To, že to někoho vůbec napadlo, je smutné, žalostné. Nevím, jestli je možné takto vybrat nějakého nadstranického prezidenta. Jestli je mučen každý straník, kdyby se odchýlil od povinné stranické disciplíny, tak kde už to jsme? V tomto smyslu myslím, že to jedině strana lidová vzala jako svobodnou volbu a její poslanci a senátoři si skutečně měli právo vybírat. To bych ocenil.


Myslím ale, že třeba u ODS vám jednotné hlasování zase tolik nevadilo...

Nevadilo? Samozřejmě, že mě těšilo. ODS mě také navrhovala. V té straně jsem něco odpracoval. Ale vezmu to ještě z jiné strany. Proč se tak mluví o dodržování stranické disciplíny? Proč ODS neměla stejný problém? Proč neexistuje nespokojenost ODS s vedením strany a s navrženým kandidátem do té míry, že by chtěli za zády vedení ODS hlasovat pro někoho jiného? A proč to naopak bylo na té druhé straně? To vypovídá o mnohém. Proč Mirek Topolánek nemusel fotografovat své ovečky a pan Paroubek musel?

A proč tedy?

Myslím, že pro to ODS neměla důvod, zatímco ta druhá strana ano. Měla oprávněnou obavu, že by lecjaký poslanec, kdyby nebyl takhle nemilosrdně hlídán, hodil ten hlas opačným směrem. To je banální závěr. A nesporně pravdivý. Celý parlament byl donucen k veřejnému hlasování proto, že on dobře věděl, že by mi nemalý počet poslanců a senátorů z ČSSD dal svůj hlas.

Kolem prezidentské volby se pohybovala také řada lobbistů, pracovali i pro vás. Pan Šlouf například. Objevila se zpráva, že jste se sešel s lobbistou Surňakem. Je to tak?

O tom, že jsem se s ním sešel, ví snad každý. Také jsem se s ním sešel v plném hotelu. Když jsme si volali, já byl na jednom místě Prahy, on na druhém, tak jsme řekli, že se sejdeme někde uprostřed. A já jsem plácnul, co třeba tamhle. Neviděl jsem v tom nic utajeného. Politika je přece lobbismus. Ve Washingtonu, v Bruselu, tam jsou stovky lobbistických firem. U nás je to daleko skromnější, nicméně to existuje také a tito lobbisté nějaký vliv mají. Můžeme velmi diskutovat o tom, jak velký.

Často bývá přeceňován. Ale zmíněný lobbista se pohyboval kolem ČSSD, spolupracoval s Grossem a s vámi se sešel pár hodin před rozhodující volbou. O čem jste mluvili? Pomáhal přesvědčit třeba právě onoho poslance z ČSSD, aby vám dal hlas?

Vůbec ne. Naše debata byla na daleko abstraktnější úrovni. Debata o tom jednom poslanci, který mi dal svůj hlas, vznikla někdy úplně jindy a bez mého jakéhokoli zásahu. Žádný další poslanec z ČSSD mi hlas nedal, tak nevím, co by bylo možné domlouvat.

Proto se na to ptám.

Jde o informace. Přemýšlíte, hledáte. Například i o tom, jestli má být volba tajná, nebo veřejná, a děláte si z toho svůj názor.

Když mluvíme o tajné a veřejné volbě. Konzultoval s vámi Mirek Topolánek taktiku ODS při prezidentské volbě? Například než ODS řekla ano veřejné volbě.

Samozřejmě, že jsem s Mirkem Topolánkem opakovaně mluvil. Myslím, že v projevu jsem svým jednoznačným příklonem k veřejné volbě tomu dal tu poslední tečku.

V souvislosti s touto prezidentskou volbou se také hodně hovořilo o přímé volbě prezidenta občany. Jaký je váš postoj k přímé volbě?

Já jsem všeobecně zastáncem zastupitelské demokracie. Nejsem zastáncem přímé demokracie založené na masivním používání referend a podobných institutů. Z tohoto hlediska nejsem jejím zastáncem. I když mám velkou důvěru v to, jak bych dopadl, kdyby byla volba přímá.

Takže to nebudete vy, kdo bude iniciovat diskusi o přímé volbě hlavy státu pro rok 2013?

Jsem stoprocentně přesvědčen, že by bylo nepatřičné, kdybych se do toho zamíchával. To prezident nemá.

Robert Čásenský, Mladá fronta Dnes, 18.2.2008